Test Honda CB1000R: Taková japonská „Vendulka pokušitelka“

V letošní sezoně jsem si půjčil již druhou motorku Honda z modelové řady CB. Po Hondě CB300R to je tentokrát větší a výkonnější CB1000R. Z dálky a při zběžném pohledu vypadají hodně podobně. Vzhledem vskutku obě musí zaujmout. Stejné prvky, stejný rukopis. Obě s výrazným osobitým designem, každá ale jiná…

Já jsem si ji pracovně pojmenoval „Vendulka pokušitelka“. Inspirací budiž „Vendulka Utěšitelka“ z dnes již legendárního filmu „Jak básníci přicházejí o iluze“. Obě nenechají nikoho v klidu. U Hondy CB1000R je základem velkého pokušení kapalinou chlazený čtyřválcový motor o objemu 998 ccm, který vychází z modelu CBR1000RR Fireblade. Oproti němu má ale o 16 % více výkonu a ve středních otáčkách o 5 % více točivého momentu. Dosahuje tak výsledných hodnot výkonu 107 kW při 10 500 ot./min a točivého momentu 104 Nm při 8250 ot./min.

Společně s vyšším výkonem přichází také elektronické řízení škrticí klapky se třemi přednastavenými jízdními režimy a s jedním uživatelským režimem (USER). Parametry Výkon (Power – P), brzdění motorem (Engine Brake – EB) a volitelnou kontrolou točivého momentu (Honda Selectable Torque Control – HSTC). Už to je jedním z pokušení, kterému není lehké odolat. Samozřejmě je potřeba vyzkoušet všechny režimy. „Rain“ nabízí střední míru brzdění motorem (EB) a vysokou míru zásahů systému HSTC, „Standard“ využívá střední nastavení jak výkonu, tak systému HSTC i brzdění motorem (EB) a Umožňuje v menší míře prokluz zadního kola a dbá také na omezení zvedání předního kola, „Sport“ umožňuje využívat nastavení vysokého výkonu s nejmenší mírou zásahů systému EB a HSTC tak, aby na všech šest převodových stupňů bylo k dispozici 100 % výkonu. Programovatelný režim „User“ pak dává možnost vyladit si parametry uvedených tří nastavení, a případně je uložit pro budoucí použití.

První kilometry jsem absolvoval v režimu „Sport“, který tam zůstal navolený od předchozího řidiče. Takže zpočátku, než jsem se srovnal, jsem si připadal jak na splašené kobyle. Nevěřili byste, ale po vyzkoušení všech tří jízdních režimů, jsem potom skoro celou dobu jezdil ve „Sportu“. Příjemným překvapením jsou brzdy se systémem ABS, které skvěle pracovaly v každé jízdní situaci.

Drobným překvapením pro mě bylo pojetí řadičky. Na rozdíl od běžných zvyklostí, kdy páčka směřuje od uchycení dopředu, u CB1000R je tomu opačně. Trochu mě to nutilo tlačit nohy dozadu, protože nejsem zvyklý řadit patou, k čemuž umístění svádělo. Méně příjemnou skutečností bylo umístění zpětných zrcátek. Snad pokaždé jsem se musel při potřebě zjistit situaci za sebou neustále posunovat na stranu a rukama uhýbat. Osobně mi moc „nesedí“, když je sedlo vysoko. A CB1000R má sedlo ve výšce 830 mm. Pro někoho to může být i výhoda, takže tuto drobnost beru spíš jako svoje individuální vidění světa.

S motorkou jsem kromě jízdy po dálnici, ve městě i po okreskách „vyšplhal“ i na Hrad Točník. A že to byla cesta necesta. V pohodě na všech svých cestách. Nebolelo mě pozadí a ani při „poznávacím zájezdu“ na Točník (ve fotogalerii na posledních fotkách můžete vidět kvalitu povrchu cesty) jsem nebyl naklepaný jak řízek pro nedělní oběd. Myslím, že použití nastavitelné přední vidlice a zadního tlumiče, který umožňuje nastavení předpětí pružiny a tlumení v kompresi i v odskoku, byla pro motorku dobrou volbou.

Asi nebudu prvním, kdo považuje za povinnost vyslovit pochvalu designérům za výsledek jejich umu a práce. Co se vzhledu týká, určitě by nikdo nezařadil CB1000R mezi masu na trhu nabízených naháčů. Já jsem se zahleděl do zadní části, která mi připadá dost netradiční a skutečně stylová. Držák registrační značky – blatník upevněný na kyvném rameni (poprvé u značky Honda) umožnil vytvoření extrémně krátké zádi a je tím, co mě neobyčejně zaujalo. Na motorce člověk nenajde mnoho laciných plastových dílů (výrobce udává 6 kusů), což svědčí o moderním přístupu a kvalitním provedení. Díly jako bočnice chladiče či kryt vzduchové komory z leštěného hliníku, obrobená skříň motoru, hlava válců a náboj ozubeného kola či leskle lakovaná bezpřírubová ocelová palivová nádrž posouvá motorku z mainstreamu lehce jinam.

Překvapením tak ani nejsou všechna světla vybavená LED diodami a tenký kruhový světlomet (s rámečkem lakovaným v kovovém tónu), který je tvořený světelným kruhem ve tvaru podkovy a dále charakteristickým vzorem tvořeným dvěma čarami nebo zadní světlo s půlkruhovou světelnou linkou, jež se při brzdění změní v plnou čáru. Vše završuje i dobře čitelný přístrojový panel s logicky rozmístěnými informacemi. Elegantní výfuk svým zvyšujícím se projevem při přidávání nenechává motorku bez povšimnutí. Nepočítaně hlav se za námi otočilo.

A proč jsem Hondu CB1000R nazval „Vendulkou pokušitelkou“? Celý čas strávený společně jsem pociťoval jemný vnitřní neklid. Stále jsem měl pocit, že musím něco dalšího vyzkoušet. A nejen elektronické ovládání plynu, kvalitní brzdy, i relativně nízká hmotnost mě neustále doslova provokovaly k hledání limitů, kterých jsem však jistě zdaleka nedosáhl. I tak by se policejní radar asi na mě netvářil přívětivě.

Motorka, jenž vás nenechá jen tak bloudit krajem. Motorka, jenž provokuje. Motorka, kterou nelze nevidět. Motorka, která baví.

TECHNICKÉ ÚDAJE

Motor

Kola  

Rozměry a hmotnost  

Převodovka