Jawa Pionýr, jeden z typických symbolů Československa. Je tomu už 65 let od chvíle, kdy byl vyrobený první model dnes již legendárního motocyklu Jawa Pionýr. Drtivá většina dnešních zkušených motorkářů začínala právě na „fichtlovi“. Na československých vesnicích nebylo v šedesátých letech moc kluků, kteří by na něm alespoň jednou neseděli.
Oblíbený dopravní prostředek Čechoslováků od 50. do 80. let
Čechoslováci si Pionýra, ať už šlo o jakýkoliv model, oblíbili pro jeho jednoduchost, vysokou mobilitu a nízkou cenu. Lidé ho používali pro cesty do práce, do školy či jako rekreační dopravní prostředek při cestách do přírody. Pionýr prorazil také do světa, exportoval se i do západních zemí včetně USA, byť v lehce odlišných verzích.
Malé padesátky typu 550, který byl vůbec tím prvním vyrobeným, opustily továrnu v Považské Bystrici v roce 1955. Pro to, abychom odhalily jejich úplné počátky, musíme ale ještě dále do historie. Kořeny Pionýra sahají až do 40. let.
Předchůdci Pionýra
Motivem k tomu, aby v polovině let padesátých začal někdo o takovém motocyklu vůbec přemýšlet, byla poptávka po dostupném dopravním prostředku, který bude hojně využívaný. Na základě ní a také vládního usnesení o rozvoji výroby spotřebního zboží se k výrobě odhodlal Josef Jozíf se svými kolegy ze Závodu 9. května v Praze. Snažili se splnit požadavky na dostupnost a používání bez řidičského oprávnění. Aby to bylo možné, muselo se jednat o motokolo, které dle tehdejší definice muselo obsahovat šlapadla.
Vznikl tak moped 359, po němž se výroba přesunula do Považské Bystrice, kde se již dříve malé motocykly vyráběly. Příkladem budiž Manet 90, který je sice od klasických Pionýrů velmi odlišný, i tak se ho ale prodalo přes 37 000 kusů. Později, po úpravě zákona, přišel Pionýr i o svá charakteristická šlapadla, rozdíl mezi motocyklem a motokolem už legislativa posuzovala výhradně dle výkonu a maximální rychlosti.
Jawa 359 měla objem ležatého vzduchem chlazeného motoru 49,8 cm³ a pyšnila se výkonem 1,1 kW. Dosahovala maximální rychlosti 50 km/h. Brzy však muselo dojít ke změnám. Především se zjednodušilo ovládání. Dříve sloužila levá páčka jako spojka, pravá jako přední brzda a řazení zároveň. Pro zadní brzdu se používalo zpětného chodu pedálů. Nově se poté levá páčka osamostatnila pro řazení, pravá sloužila jako startovací a brzdilo se nožní páčkou po pravé straně. Pedály se již staly nepotřebnými.
Duchovním otcem Pionýra byl Jaroslav Frei
První plány, které se podobaly Pionýru jak ho známe, vymyslel Jaroslav Frei, tehdejší bývalý technický ředitel podniku Jawa a zkušená a šikovný vizionář již na konci 40. let. Přišel tehdy s osobní prosbou za konstruktorem Josefem Jozífem. Chtěl společně navrhnout malý motocykl. Jozíf souhlasil a k projektu přivedl ještě konstruktéra Jana Křivku, který dostal na starost motor. Vymyslel ležatý motor s objemem 50 kubických centimetrů. Frei oba své spolupracovníky platil ze své vlastní kapsy, šlo čistě o jeho osobní projekt.
Frei nebyl v pozdějších letech přítelem komunistického režimu. Komunisté ho pronásledovali a donutili emigrovat nejprve do Německa, později až do Kanady. Výkresy s jeho nápadem našla STB a vložila je do archivu Jawy. Zde se s nimi později opět setkal Jozíf a byly mu inspirací k modelu 359.
První skutečný Pionýr
První opravdový Pionýr, model 550, pro svůj charakteristický tvar sedla známý jako Pařez, vznikl v roce 1955. Prodalo se ho 3556 kusů. Při zachování stejného objemu motoru se zvýšil výkon na 1,2 kW/1,6 koně při 5000 otáčkách za minutu. Nechyběla ani typický třístupňová převodovka. Maximální rychlost byla stanovená na 45 km/h. Zadní kolo poháněl klasický řetěz. Protože šel do výroby velmi narychlo, byl model 550 zpočátku velmi poruchový.
Tachometr, dvoumístné sedlo a rostoucí výkon
Z dalšího vývoje vzešel model 555, kterého se mezi lety 1955 a 1958 prodalo 106 111 kusů. Pětsetpadesátpětka dostala nový přední blatník a protaženou kapotáž kolem zadního kola až pod sedlo. Pro ochranu nohou jezdce před vodou a blátem byl přimontován plechový štít. Výkon se opět zvýšil, tentokrát na 1,6 kW při 5500 otáčkách za minutu. Maximální rychlost vzrostla na 60 km/h. Přibyl také tachometr, který byl do té doby součástí pouze několika testovacích kusů. Celkem se typu 555 prodalo přes 327 000 kusů.
V rámci několika verzí modelu 555, jako například 555/55 se objevila i první dvoumístná verze Pionýra. Pro představu, Pionýr tehdy začínal na ceně 2 500 Kčs, což představovalo dva lehce nadprůměrné platy.
Směr skútr
Během dalších let pokračovaly inovace, byť nebyly nijak velké. Zajímavý byl posun ke skútrovému provedení, který byl znát od modelu Jawa 50 typ 05. Ten se pyšnil výkonem 2,2 kW/3,0 koně při 6000 otáčkách za minutu. Maximální rychlost zůstala na 60 km/h a standardem se již stalo dvojsedlo, pod nímž se skrývala zvětšená nádrž. Poprvé se začalo objevovat atypické řazení, kdy se jednička řadila páčkou směrem nahoru, zatímco ostatní stupně naopak dolů.
Sportovní Mustang s nádechem Itálie
Pokračovatelem modelu 50 byl typ 20 a oblíbený typ 23, známý jako Mustang. Ten se od skútrového vzhledu viditelně lišil, více vypadal jako nějaká silná motorka. Mustangů se ve spolupráci s italskou firmou Italemmezeta vyrobilo téměř půl milionu kusů. Mustang stál zhruba 4 700 Kčs.
Neslavný konec slavného motocyklu
Výroba Pionýra definitivně skončila v roce 1982. Přesto je tato legendární malá padesátka dodnes k vidění. Zároveň je ale důkazem toho, že bez velkých inovací nelze vyrábět totéž stále dokola.
