Podílí se na veškeré organizaci respektovaného motorkářského týmu Orion – Moto Racing Group. A do toho vévodí mistrovství světa. Ervín Krajčovič junior je unikátní postavou v dakarském světě. V letošním roce získal titul MS ve flattracku. „Ani jsem to nestačil pořádně oslavit, ze závěrečného závodu jsem přeletěl rovnou na kvalifikaci na Dakar. Úspěch si vychutnávám hlavně v myšlenkách,“ dodal s úsměvem Krajčovič, v jehož týmu se Dakarské rallye účastní celkem šest jezdců – kromě pěti Čechů také Polák Bartek Tabin.
Není moc týmů, kde se o závodníky stará mistr světa. V Orion – MRG je to však běžné. Krajčovič je totiž nejlepším jezdcem světa v americké verzi ploché dráhy. V roce 2022 skončil v šampionátu na celkovém třetím místě, vloni získal nejvíce bodů v konkurenci více než 30 soupeřů se stal šampionem. „Pořád to asi nějak vstřebávám a stále mi postupně dochází, co se událo a povedlo. Na okamžiky po průjezdu cílem si často vzpomenu,“ vyprávěl Krajčovič, který se hned po zisku titulu mistra světa vypravil na kvalifikační závod na Dakarskou rallye do Maroka, kde pomáhal svým týmovým jezdcům.
Zároveň se účastnil slavnostního ceremoniálu FIM v Liverpoolu, kam měli přístup pouze letošní mistři světa v motocyklových disciplínách. Poslední dva měsíce se však zaobírá jenom organizací v rámci Dakaru. „Letos je to obzvlášť náročné, protože místo dvou máme šest jezdců. Ani snad nedokážu popsat, co to všechno obnáší, co je potřeba vyrobit, naplánovat, přepravit. Nejsme tovární tým, takže v pár lidech řešíme celý chod týmu jako logistiku, produkci, nebo veškerou komunikaci, jsem v kontaktu s organizátory Dakaru,“ popsal Krajčovič, v jehož týmových barvách Orion – Moto Racing Group jezdí Martin Michek, Milan Engel a od tohoto přibyli také tři nováčci Dušan Drdaj, Jaromír Romančík a Martin Prokeš. Všichni jedou na stroji KTM 450 Rally Replica.
„Kvůli tomu musíme vézt mnohem více materiálu, nářadí, náhradních dílů nebo plánovat větší prostor na spaní. Je nutné kvůli tomu vyrazit také s druhým asistenčním kamionem. Všichni ale makají na sto procent a jsou ochotní do toho dát všechno. Ať už závodníci nebo organizační tým,“ pochvaloval si manažer Krajčovič, kterého na začátku roku vystrašilo počasí v Saudské Arábii. Po sociálních sítích kolovaly totiž snímky zatopených oblastí. „Už před odjezdem jsme dostali zprávu, že by kolem našeho příjezdu do Saudské Arábie neměl být s počasím problém. Cesta z přístavu do prvního bivaku v Al Ula byla sice dlouhá 450 kilometrů, ale žádnou vodu jsme nepotkali. Bivak samotný je úplně suchý a ani předpověď neukazuje, že by mělo pršet. Holinky ale s sebou máme.“
Osobně je také v klidu z prohlášení organizátorů o navigační náročnosti letošního ročníku. Spíše ho stresují digitální roadbooky. „Tablety se zatím neosvědčily a mnoho závodníků jelo speciálky na kvalifikaci v Maroku jen po stopách bez navigace. Motorky nejsou auta a ten tablet je zkrátka náchylný na otřesy a poškození. V Maroku to byl velký problém a jestli to bude podobně probíhat i tady na Dakaru, tak nás nečekají pěkné dny,“ doplnil Krajčovič, který má jasné přání – dovést všechny do cíle a trápit zase tovární týmy, kterých je v motocyklové kategorii na Dakaru zcela nejvíce.
„Honda nebo KTM zaregistrovaly, že jsme se rozrostli. Za těch několik let o nás vědí a respektují nás. Chceme jim být na trati tvrdými soupeři. Víme, že Michek s Engelem je mohou potrápit, u našich nováčků zase chci, aby nasbírali co nejvíce zkušeností,“ dodal Krajčovič.
