Test: KTM 1290 SuperDuke R

Minulý týden se mi do ruky dostal pravděpodobně nejdiskutovanější naked bike současnosti. Jedná se o vrcholový model od rakouského výrobce, který nahrazuje svého předchůdce, 990 SuperDuke R. Model 1290 SuperDuke R je poháněn motorem, jehož základ bychom našli v modelu RC8R. Vidlicový dvouválec o objemu 1301ccm nabízí maximální výkon 180 koní při 8870 ot./min a kroutící moment neskutečných 144 Nm při 6500 ot./min. Již při těchto číslech naskakuje husí kůže. Co to proboha KTM vytvořila? Neseknul se někdo při sepisování oficiálních informací? Ne! Přesně s těmito hodnotami přichází na trh tento dokonale fungující skvost.

Na první pohled zaujmou ostré rysy a hranatá stavba, která není už tak radikální jako u modelu RC8, ale o to více propracovaná do posledního detailu. Klasická KTM oranžová v kombinaci s bílou zadní částí a černými koly dává motocyklu neskutečný styl, který každého ihned osloví. Důkazem toho je to, že během testu jsem potkal desítky lidí, kteří ukazovali palec nahoru a s otevřenou pusou obdivovali tuto bestii.

Snad každého zaujme přední světlomet, který je po bocích doplněn oranžovými plasty. Ten je vybaven nejen klasickým světlem, ale i diodami pro denní svícení. Navíc se zde nachází senzor, který vyhodnocuje okolní světlo. V praxi to znamená, že v případě nedostatku denního světla se automaticky zapne klasický světlomet. Tuto vychytávku oceníte především při zajíždění do garáže nebo při průjezdu tunelem. Samozřejmě osvětlení diodami umocňuje krásný celkový vzhled.

Zadní světlo je naopak proti přednímu lehce přehlédnutelné a to z důvodu, že je perfektně zasazeno do podsedlového plastu a černé zbarvení budí dojem jako kdyby tam žádné světlo nebylo. I přes černé zbarvení světla není absolutně žádný problém s viditelností pro ostatní účastníky provozu za Vámi (pokud vůbec někdo udrží s SuperDukem tempo).

Chloubou SuperDuka je letmo uložené zadní kolo v jednoramenné kyvné vidlici. V něm je schovaný brzdový kotouč a brzdový třmen od výrobce Brembo.

Toť ve zkratce k designu motocyklu, za který KTM uděluji na stupnici od 1 do 10 rozhodně 11 bodů :-).

A jak jsem si těch pár dní s SuperDukem užil? Je úterý večer a já ulehám do postele celý natěšený na ráno až se vzbudím a převezmu si SuperDuka. Kolem desáté hodiny se blížím do KTM Racetool a po vstupu do showroomu vidím jak si SuperDuka prohlíží nějaký zákazník. Mluví s prodejcem na téma zkušební jízdy a ten mu vysvětluje, že toto je motorka pouze pro novináře, a že pro veřejnost testovací motorku nemají neboť jich je nedostatek a je o ně obrovský zájem. Když toto slyším tak jsem ještě víc šťastný za možnost SuperDuka testovat. Po vyřešení formalit a krátkém zaškolení startuji SuperDuka a volím 100koňový jízdní režim „Rain“ neboť počasí moc nepřeje.. Prvních pár kilometrů po Praze při přejezdu do garáže si užívám boží zvuk dvouválce, který i při sériovém výfuku vydává dokonalé, uchu lahodící, hluboké tóny.

V sobotu ráno celý natěšený usedám na SuperDuka, nechávám defaultně nastavený jízdní režim „Street“ a mažu si to k Radotínu na focení s fotografem Petrem Gomolou, kterému bych tímto rád poděkoval za skvěle odvedenou práci. V režimu „Street“ je již k dispozici oproti režimu „Rain“ plný výkon, ale odezva na plyn je tak nějak spíše cestovní. Toto oceníte především pokud pojedete na dovolenou, na které Vám SuperDuke bude rád asistovat. Ačkoliv se na první pohled jedná o sportovní mašinu, posez je uvolněný a příjemný. Lze tak ujet spousty kilometrů bez bolestí zápěstí. Jedinou výtku bych měl k nastavení řadicí páčky a vyndávání stojánku. O tom, že je nutné si řadicí páčku nastavit podle sebe není pochyb. Koneckonců se podívejte níže na foto v jakém úhlu bych musel mít nohu při nastavení, v jakém mi byl motocykl předán.

Bohužel trochu otravné je i vyndávání stojánku, neboť tyčka na něm je tak krátká, že to chce opravdu věnovat pozornost tomu, kam šlapete. Je vcelku vtipné, že toto jsou snad jediné dvě věci, které SuperDukovi mohu vytknout. Za celou dobu testu jsem nenašel nic jiného co by stálo za zmínku.

Po nafocení se vrhám se SuperDukem na mou oblíbenou trasu již v režimu „Sport“. Ten nabízí to nejlepší svezení. Mimo jízdní režimy lze také nastavit intenzitu ABS a vypnout kontrolu trakce. Tyto systémy však fungují natolik dobře, že není třeba jezdit bez nich. ABS v režimu „Road“ funguje standardně na obě kola. V režimu „Supermoto“ funguje pouze na předním kole a tak není problém za sebou nechávat černé čáry před zatáčkami. Bravůrně fungující elektronika poskytuje takový pocit jistoty, že Vám dovolí jet neskutečně svižně. Pro spekulanty, kteří tvrdí, že elektronika do motorky nepatří, mám jediný vzkaz: Zkuste SuperDuka dostat na hranici, kdy zabírá elektronika. Pak pochopíte, že limitující je pilot, nikoliv elektronika.

Jízdní vlastnosti? Naprosto perfektní a bezchybné. Plně nastavitelný podvozek od firmy WP dává úžasný pocit stability, přední brzdy – monobloky od Bremba v kombinaci s 320mm kotouči poskytují tak silný brzdný účinek, že je to pomalu proti fyzikálním zákonům. Navíc radiální pumpa od stejnojmenného výrobce zajišťuje perfektní dávkovatelnost brzdného účinku. Motor je velice výbušný. Od cca 6tis. otáček se z motoru dostaví tak obrovská síla, že nemáte ani možnost se začít řehtat do helmy. Pokud chcete jezdit oběma kolama na zemi, absolutně zapomeňte na full gas na první tři kvalty. Dokonce při přeřazení z 3 na 4 se mi při prudkém přidání plynu daří SuperDuka zvedat na záda (ještěže je už v sériovém provedení SuperDuke vybaven tlumičem řízení). Do zatáček padá naprosto lehce a podvozek dokáže podržet i při ne zcela ideálním povrchu. Klasickou slabinou dvouválcových motorů jsou hodně nízké otáčky, takže je i v tomto případě nutné počítat s neochotou jezdit pod cca 4tis. otáček.

Když zastavím na benzínce tak to komentuji slovy: „To je neskutečný peklo“. Až v tu chvíli, kdy zastavím, se začínám usmívat jak nikdy předtím. Takové emoce, jaké ve mně SuperDuke vyvolává, jsem snad předtím nezažil. Ačkoliv jsem nikdy nebyl zastáncem dvouválců, musím konstatovat, že tohle by mi doma rozhodně stát mohlo. Startuji, a chystám se na svůj oblíbený úsek v opačném směru. Znovu na displeji volím nastavení. To je poněkud otravné, ale za příplatek necelých 3.000,- Kč lze dokoupit jednotku, která se připojí pod sedlo spolujezdce a bude si pamatovat navolené nastavení.

Velice oceňuji zpracování sedla spolujezdce, jehož přední hrana mi perfektně slouží jako opěrátko. Ruku na srdce, při 180 koních ve dvouválci pokud nechcete mít vytahané ruce jako opice, se vám opěrný bod hodí a rozhodně jej považuji za další plus.

A kolik si SuperDuke za tyto vlastnosti vezme? Průměrná spotřeba v průběhu testu se pohybovala kolem 7 litrů na 100 kilometrů,což je pro mne naprosto neskutečná hodnota vzhledem k tomu, že se jedná o motocykl, který Vás nutí pořád lítat.

Závěrem bych řekl jediné: Pokud máte rádi tento typ motorek – neváhejte! To co zažijete s SuperDukem Vám nenabídne snad nikdo jiný. Můžete si přečíst spousty recenzí, ale to, co Vám zde popisuji pochopíte až ve chvíli, kdy usednete do sedla a vezmete za plyn.