Test Aprilia Tuono V4 1100RR: Rychlost, emoce a adrenalin!

Do redakčního testu se nám dostala Aprilia Tuono V4 1100RR. Po několika dnech ježdění tvrdím, že je to motorka, na kterou by se měl vztahovat zbrojní průkaz. Je totiž vážně rychlá a adrenalin vám do krve bude uvolňovat pod tlakem!

Při předávání motorky jsem dostal veškeré informace o nastavení jejích systémů. Motorka měla od předchozího řidiče nastavenou maximální možnou pomoc všech asistentů. Nejdříve jsem nechápal, proč si lze nastavit jízdní režim ve třech možnostech: AWC (antiwheelie), ALC (pomocník „rychlo“ rozjíždění) a ABS, v 8 režimech lze nastavit také kontrolu trakce (ATC) a konečně jsou tu i tři výkonové mapy. Všechny režimy lze mezi sebou různě kombinovat. Řidič tu má k ruce ale také tempomat. U toho jsem si však říkal: „Sakra, proč má takováhle motorka tempomat?!“

Veškeré informace o asistentech jsou krásně čitelné na digitálním přístrojovém panelu a doplněny jsou také o informaci o spotřebě paliva, ujetých kilometrech i telemetrii. Je také skvělé, že se na displeji můžete dívat na údaje o náklonu motorky, síly brzd a polohy plynu, ale věřte mi, že to bude to poslední, co budete nakonec při jízdě řešit. Častěji budete řešit odkrvení mozku nebo překvapení v kalhotách při zjištění jakou rychlostí jedete.

Že jízda s touhle motorkou nebude tak úplně legrace, prozradí už samotné nastartování. Z výfuku se totiž začne linout hotové zvukové porno. Úplná škoda si brát helmu a ten neskutečný výfukový koncert utišit. Mimochodem už po pár prvních kilometrech mi bylo jasné, proč všechny ty asistenty byly zapnuté na maximální pomoc… Při jakémkoliv přidání plynu totiž na zadní kolo putovala spousta výkonu a elektronika začala okamžitě ubírat. Člověk chtěl trošičku přidat na výjezdu ze zatáčky a ono to chtělo hned na „bejka“ nebo do driftu. Na první seznámení s motorkou je nakonec tohle „bezpečné nastavení“ ideální, alespoň je víc času na očuchání ostatních vychytávek.

Po prvních cca 40 km jízdy jsem také začal na odpočívadle ladit antiwheelie a ABS. Obojí jsem nastavil na stupeň pomoci 1 a šlo se pokračovat v krasojízdě. Při výjezdu ze zatáček to už poslouchalo víc a tolik se neubíral výkon a ty brzdy? Masakr… Destičky ze začnou zakusovat do kotoučů už jen při pouhém pohledu na brzdovou páčku, ale zároveň se dají pěkně dávkovat i na jízdu po předním kole. Tahle motorka brzdí úplně fantasticky. Několikrát jsem málem hledal oči zapadnuté někde v helmě. Přímo při jízdě se dá ubírat a přidávat kontrola trakce, tak jsem si chvilku hrál, ale občas se mi stalo, že jsem se přemáčkl a stiskl jsem klakson. Je to jistě ale jen otázka zvyku. 

Po dalších kilometrech, kdy jsem si užíval příval adrenalinu, jsem udělal něco, co asi jen tak nezapomenu. Zkusil jsem deaktivovat veškeré pomocníky a tím se z Tuona stalo to, pro co ho stvořili. Prostě nehorázně drzá bestie, která neodpustí sebemenší chybičku. Letíte do zatáčky, seskládáte to o co nejvíce kvaltů dolů, na poslední chvilku trošku brzdy, náklon a pak zatáhnout za plyn. Motorka se začne vlnit jako had, zvedá se na zadní a vystřeluje ze zatáčky ven. V tu chvíli mě napadá jen jedno: „Tohle jede jako divočák píchnutý šídlem do zadku!“ Tohle je přesně ta jízda, kterou Aprilia Tuono V4 1100RR potřebuje.

Ve městě je sice skvěle ovladatelná, snad každý se za ní otočí, ale je z ní úplně cítit, jak se trápí a prosí o vyjetí z města ven. Touží po pořádném přidání plynu. Je to motorka, která je ve svém živlu, když jí nepustíte pod 6000 otáček za minutu a sázíte tam jeden kvalt za druhým, jako na běžícím páse.

Kapitolou samotnou je také podvozek. Tlumiče pobírají veškeré nerovnosti a to i tehdy, když se v zatáčce objeví kamionem způsobená roleta z asfaltu. Je jistý a podrží vás za všech okolností.

Aprilia Tuono V4 1100 RR v sobě nezapře zavodnické DNA a divím se, že při koupi nemusí lidi ukazovat zbrojní průkaz.

Technická data: