Na motorce začal díky otci jezdit v pěti letech. Dnes závodí v MotoGP, nejprestižnějším motocyklovém seriálu světa. Jakub Kornfeil, třiadvacetiletý rodák z Kyjova, má čtyři roky po maturitě a veškerý čas věnuje své závodnické kariéře. Přesto se stíhá věnovat i dalším sportům, ale také osvětové činnosti – je tváří kampaně „Řídím, piju nealko pivo“. Na dvě kola nedá dopustit, ale motocykly podle něj do běžného provozu nepatří, stejně tak ani alkohol za volant.
Životní dráha Jakuba Kornfeila se začala rýsovat už v jeho pěti letech, kdy se u nich na zahradě proháněl na motorce jeho kamarád. Jakubovi se to zalíbilo a otec mu zanedlouho pořídil první stroj. „Měli jsme velký pozemek, louku, díky které to pro mě bylo mnohem jednodušší, než kdybychom bydleli třeba v paneláku. Když táta budoval dům, posadil mě na motorku a já se měl kde učit jezdit. To byly moje začátky,“ vzpomíná Jakub. První závod absolvoval v Českých Budějovicích, po kterém jej do týmu okamžitě angažovali dovozci italských motocyklů Polini. Od té doby Jakub posbíral 5 titulů mistra České republiky v několika kategoriích, v roce 2005 se stal mistrem Evropy v minibiku. Nyní závodí v mistrovství světa v třídě Moto3 v barvách malajského týmu Drive M7 SIC.
Trénuji pořád, ale diety držet nemusím
Před čtyřmi lety složil Jakub Kornfeil maturitu a dnes se plně věnuje kariéře. „V podstatě vše, co dělám, vždy nějak souvisí s motocykly. Ráno mám trénink, po něm zase řeším závodění. Trénuji víceméně pořád, ale nežiju stejně jako třeba atleti. Netrávím dopoledne dvě hodiny v tělocvičně a odpoledne další dvě hodiny na dráze. U nás neplatí pravidlo, že čím víc dřu, tím jsem rychlejší,“ vysvětluje. Při tréninku se nesoustředí jen na několik konkrétních věcí, ale snaží se dělat ode všeho něco. Věnuje se cyklistice, běhu, jetsurfingu, trialu, jezdí i na motokrosové motorce. Rozmanitost tréninkového programu mu pomáhá získávat větší rozhled v tom, co potřebuje pro závodění.
Nemusí ale držet speciální diety, ačkoliv si dříve myslel, že to může ovlivňovat jeho výkony. „Při závodech nejedeme na extrémní výkon, ale na vytrvalost. Trénuju s cyklisty z Tour de France, kteří si naopak stravu musí přísně hlídat. Na kole sedí osm hodin denně a během nich shodí čtyři a půl kila. My jedeme čtyřicet minut a neuplatňujeme tolik silový trénink, proto si klidně před závodem můžu dát těstoviny, špek nebo cokoliv jiného,“ popisuje Jakub.
Na mejdany nechodím, beru vše moc vážně
Ani ve volném čase se nedokáže zcela odreagovat, nevyhledává večírky a prý bere vše příliš vážně. I proto se Jakub stal tváří osvětové kampaně „Řídím, piju nealko pivo“, jejímž prostřednictvím se Český svaz pivovarů a sladoven (ČSPS) spolu s Policií ČR a BESIP snaží snížit výskyt alkoholu za volantem či řídítky. Již šestý ročník projektu letos odstartoval o velikonočním víkendu, kdy promotéři ČSPS odměňovali nealkoholickým pivem a alkohol testerem řidiče, kteří prošli policejní dechovou zkouškou. Na začátku července se další dopravní kontroly zúčastnil i Jakub. Po boku Policie v Chrášťanech u Prahy odměňoval zodpovědné řidiče také on sám. Kampaň pokračuje v letních měsících na hudebních festivalech, kde jejich návštěvníkům připomene rizika řízení pod vlivem alkoholu. „Líbí se mi ta idea, navíc jsem zastáncem toho, že řidiči motorových vozidel by před jízdou neměli pít alkohol. Často si nepřipouštíme, že se může něco stát, ale to nebezpečí tady bohužel číhá vždy a je třeba mít se na pozoru,“ zamýšlí se Jakub.
Sám má řidičský průkaz jen na motocykl do 50 kubických centimetrů. Na motorce by do běžného provozu nejel, nutila by ho totiž závodit. Adrenalin si proto vybíjí jednou za dva týdny na různých světových závodištích, na nichž je jízda podle něj nesrovnatelně bezpečnější než na silnici. Už jen kvůli únikovým zónám, špičkovým lékařům, pojízdné klinice nebo záchranářům, kteří jsou jezdcům okamžitě k dispozici. „Používáme nejmodernější technologie a jsme svým způsobem obrnění. V podstatě se nám nemá co stát, pokud netrefíme pevnou překážku, která ale na silnici číhá na každém rohu,“ upozorňuje. Zajímá se i o auta, ale dvě kola mu vyhovují více, motocykly jsou jeho vášeň. „Všem řidičům bych chtěl zároveň vzkázat, aby jezdili obezřetně, protože život mají jen jeden. Chyby v životě nebo v zaměstnání lze vždy nějak napravit, postavit se na nohy a jít dál. Ale za volantem nebo řídítky často rozhodují desetiny nebo tisíciny vteřiny a všechno může být jinak,“ dodává.
