Michek si od domorodce půjčil bundu. Mrazivý Dakar

Žádný rozžhavený písek, žádné vysoké teploty. V Saudské Arábii je zima a prší, což způsobuje na letošní Dakarské rallye těžkosti jak při zdolávání měřených úseků, tak na zdlouhavých přejezdech. „Po etapě jste rozžhavení a musíte v osmi stupních na motorce přejet do bivaku, který je vzdálený 270 kilometrů. Už to nešlo vydržet, prosil jsem místní, aby mi půjčili bundu,“ vyprávěl Michek, který se v pondělí zaskvěl 11. místem v etapě. „Jsem zase mezi nimi, ve špičce,“ těšilo ho. Jeho kolega z týmu ORION – Moto Racing Group Milan Engel vyjel 37. příčku.

S takovými podmínkami většina závodníků asi nepočítala. Ano, těšili se na písek a duny, jenže terén je významně zpestřený kvůli dešti. „Na písčitých pláních mi to šlo, ale v těch měkkých mokrých dunách jsem se trápil. Nenašel jsem tam vhodné tempo, je to vysilující,“ popisoval Engel. Náročné to bylo také pro Michka, který je na podobný měkčí terén zvyklý z motokrosu. „Sice to není tak rozjeté, jako bahno, ale mokré duny jsou fakt složité. Za těch tři sta kilometrů se to naskládá. Jsem z toho rozlámaný, musíte furt pevně držet řídítka, fakt náročná dakarská etapa.“

Přitom Michkovi z týmu ORION – MRG se po nedělním blouděním, kde ztratil více než hodinu, dařilo. Zajel jedenáctý nejrychlejší čas a v celkovém pořadí se posunul o skoro dvacet míst dopředu na 23. příčku. „Startoval jsem ze čtyřicátého místa, takže trať byla rozsekaná jako prase. Ale potkával jsem kluky, co vyjížděli přede mnou. Jsem šťastný, že jsem se posunul. Dřu a makám, doufám, že se to zúročí,“ dodal Michek, který na prvního nyní ztrácí hodinu. To Engel nebyl s časem spokojený.

Mohlo by vás zajímat:  Představuje se Vespa Primavera Batik

Vyhovovalo by mi, kdyby byl terén sypčejší, mokré duny nejdou prostě natrénovat,“ dodal motocyklový jezdec, který je však v kategorii bez asistence druhý nejrychlejší. „Na to se ale nedívám. Zaměřuji se na celkové pořadí,“ tvrdil Engel, který zatím drží v průběžném pořadí 31. místo s odstupem hodiny a osmi minut.

Klepání zimou v bivaku

Jenže ještě možná těžší překážkou než zdolávání mokrých dun se v pondělí jevil přejezd do bivaku. Probíhal totiž za nízkých teplot a celková délka činila 270 kilometrů. „Zima byla naprosto tragická. Zastavoval jsem lidi a prosil je, aby mi půjčili bundu. Naštěstí mi na 80. kilometru jeden místní domorodec bundu půjčil. Jinak by to bylo k nevydržení,“ popisoval Michek, který počítá s tím, že si místní obyvatel pro oblečení do bivaku přijde. „Možná to má trochu daleko, ale nechal jsem mu ji v medical centru. A to ještě s mojí plechovkou jako dárek. Jsem mu moc vděčný,“ dodal s úsměvem.

Také Engel přemýšlel, že někoho po cestě osloví a poprosí o bundu. „Nakonec jsem se na to vykašlal a jel dál. V bivaku jsem se pak klepal zimou,“ dodal závodník z týmu ORION – MRG. „Je to fakt náročné – dorazíte do cíle měřeného úseku, jste zpocení. Načerpáte palivo a za chvíli prochladnete. Fakt se v tom dá složitě závodit. Těším se, až budeme v normálnějších teplotách.“ Oba jezdci se plánují v následujících dnech pro delší přesuny vhodněji vybavit. „Buď vás ty mrazivé přejezdy utuží nebo psychicky složí. U nás platí snad ta první varianta,“ dodal Michek.