V patnáctém roce minulého století představila společnost Husqvarna své první modely sajdkár. Vyráběli tyto hacky více než dvě desetiletí, než přestali vyrábět tříkolky. Zde je výjimečný příběh továrny na zbraně v Husqvarně, která vyrábí jednotky pro zákazníky, vládní použití a závodní účely.
Několik historických dokumentů odhaluje, že Husqvarna vyrobila svá první sajdkárová vozidla již v roce 1914. Tovární inženýři použili dva modely pro inauguraci konceptu. Volitelně byly modely 70A i 75A vybaveny verzemi „Standard“ a „Londýn“ nově vyvinutého návazce za cenu 300 a 400 švédských korun. Model 496 ccm 70A byl vyroben v cca čtyřiceti kusech během dvou let, ale není známo, kolik z nich bylo vybaveno postranním vozíkem. 75A se prodávala tři roky a určitě se zde vyrobilo mnohem více sajdkár.
Začátkem roku 1917 byl inženýr a konstruktér Gustav Göthe najat společností Husqvarna. V rozhovoru pro panenský časopis Göthe uvedl: „Mým prvním úkolem bylo vyvinout samostatné a sajdkárové jednotky. Nyní jsme připraveni vzdát se naší závislosti na zahraničí a vyrobit čistě švédský produkt. Kvůli novým okolnostem jsme byli nuceni změnit naši koncepci.“
Postranní vozík modelu 160 byl robustní konstrukce, vyvinuté pro přepravu, dojíždění a závodění. V roce 1922 se ve Švýcarsku konala akce 6-Days. Bohužel přišly problémy s převodovkou. V následujícím roce však tým Husqvarna vyhrál na domácí půdě. V roce 1923 měl první Novemberkåsan samostatnou třídu sajdkár, kterou vyhrál jezdec J A Byland.
V celostránkovém inzerátu v renomovaném motoristickém časopise „Svensk Motorsport“ bylo oznámeno, že továrna na zbraně Husqvarna dodala švédské armádě 43 kusů sajdkár model 600. Stalo se tak v květnu 1926 a všechna vyrobená vozidla byla efektně seřazena před továrnou Husqvarna, čímž vznikla působivá fotografie. Vyráběli také pouliční verzi modelu 600. Celkově se odhaduje, že se sajdkárami bylo vyrobeno asi 200 strojů – asi třetina celé modelové produkce. Dále Švédové vyrobili verzi své původní 600, kterou nyní pojmenovali model 610. Vyrobeno bylo celkem 200 kusů.
Karl-Axel Hjelm ve Västerås, západně od Stockholmu v provincii Södermanland, si na začátku roku 1928 objednal svůj postranní vůz Husqvarna. Jeho konkrétní vozidlo prošlo továrnou na jaře roku 1927, než bylo 14. května dodáno „Husqvarna Generaldepot“ ve Stockholmu. V tomto skladu zůstal rok, než byl 24. dubna vyzvednut k registraci exkluzivní model 610. Karl-Axel Hjelm nemusel jet do hlavního města, aby získal své nové stroje, ale koupil je v místním cyklistickém obchodě ve „Västerås Cykelaffär“. Cena za zcela novou Husqvarnu byla stanovena na 2 200 švédských korun (cca 450 amerických dolarů). Toto vozidlo obsahovalo účinné světelné zařízení Bosch. Karl-Axel zaplatil 1 625 korun v hotovosti a zbytek byl vypořádán, když obchodoval se svým ojetým „Excelsiorem“, rovněž vybaveným postranním vozíkem a v hodnotě 575 korun.
V následujících dvanácti letech používal Karl-Axel svůj motocykl k přepravě k přátelům a příbuzným. Nikdy se ale nepoužívalo na dojíždění do práce. Na začátku 30. let motorky trpěly na uvolněný tlumič výfuku, který se rozpadal na nerovných cestách, po kterých jezdily. Stopy kol byly více než 30 centimetrů hluboké, a kolize přišla několik mil od Karl-Axelova domova. Ztratil tlumič podél západní dálnice vedoucí směrem na Göteborg. Tlumiče měly být vyměněny, ale nebyly a místo toho byly provizorně opraveny a vydržely až do vypuknutí války. Po roce 1939 byla Husqvarna 610 vyřazena z aktivní výroby a nechala ji odpočívat kvůli nedostatku benzínu a pneumatik během válečného období. Ale v roce 1945 byl model 610 opět aktivní na švédských silnicích. Bohužel se přestaly vyrábět původní pláště a motorka byla vybavena 19palcovými koly.
Syn Karla-Axela, Olle Hjelm, nakonec převzal odpovědnost. Opravil nejen tlumiče, ale také investoval do důkladné renovace stroje 610 Husqvarna. Ve 30. letech se koncept sajdkár stal populárním mezi zákazníky a fanoušky. Husqvarna dále rozvinula svůj koncept o nová vozidla a oblečení pro závodní účely.
Ale to už je jiný příběh.
