Třetí etapa potvrdila, že atmosféra na trati houstne a závodníkům i jejich strojům zasadila pár dobře mířených ran. „Někdy jsou dobré a někdy trošku horší dny. Já měl dnes ten horší, když jsem zakufroval na dvou bodech a nemohl je najít,“ vzkázal po etapě stručně ale jasně Jan Brabec, když se mu po dlouhém přejezdu podařilo konečně dostat do bivaku, kde mohl odevzdat svůj motocykl k nočnímu servisu a utíkal si chystat roadbook na další den.
Třetí etapa byla pestrá, vedla obrovskými feš feš pláněmi, kde se letí po rovině a auta dostávají zabrat, přes vysoké duny, plné zapadlých závodníků, až k řečištím a skalám se spoustou kamenů. Trať byla rychlá, 3x nebo 4x posádky vyjely do 2000 metrů nad mořem a pak zase sjely zpátky. Létalo se vzduchem. „Několikrát jsme se zakopali, vypadalo to, že se nedostaneme ven, a nakonec jsme vyvázli relativně snadno. Jeli jsme část etapy za Villagrou, ale já jsem pak udělal chybku, když jsme sjížděli dunu a potřebovali zahnout doprava. Pořád jsme měli náklon a dole bylo dvoumetrové řečiště a díra. Bylo to sypké, já neměl rychlost, tak jsme spadli do toho řečiště. Franta si skoro lehnul, takže jsme podfukovali, musel jsem se otočit… Kdyby to bylo natočené, tak nikdo neuvěří, že se z toho dostaneme. Ale podařilo se. Svépomocí. Šli jsme ven, s rozvahou se podívali, co a jak, a povedlo se,“ popsal jeden ze středečních manévrů Macík, pilot týmu Big Shock Racing.
Jisté je, že mechanici tentokrát neměli klidnou noc. Na závodníky totiž čeká maratonská etapa. Jezdci budou trávit noc bez pomoci svých týmů. Proto je dobré mít svůj závodní stroj v co nejlepším stavu.
