Test: Harley-Davidson Fat Bob

V minulém týdnu jsem strávil pár dní s jednou z novinek amerického legendárního výrobce motocyklů Harley-Davidson. Společnost mi dělal model FXDF Fat Bob. Jedná se vlastně o jedinou opravdovou novinku v řadě Dyna.

Fat Bob®2014 působí dojmem velkého a agresivního motocyklu. I přesto nemá ani průměrně vzrostlý člověk jako jsem já s jeho hmotností ani velikostí žádné problémy. Na pohled objemná a baculatá nádrž, široká dragsterová řídítka, pneumatiky 130/90 R16 vpředu a 180/70 R16 vzadu, 305 kg suché váhy…

Čekal jsem složitější ovládání, „roztažené nohy“ a se svými 175 cm i problémy s došlapem na zem. Chyba lávky. Jakmile jsem na Fat Boba usedl, všechny pseudoobavy byly pryč. A nepřičítal bych to jen novému sportovněji střiženému a vzadu zúženému sedlu, které je ve výšce pouhých 690 mm.

Příjemné je rovněž startování. Nemusíte hrabat po kapsách a hledat klíče. Tahle mašina má bezklíčkové startování. Rovnou otočíte spínací skříňkou a startujete. A už to slyšíte. Motor si začne po harlejovsku pobrukovat. Rychle zařadit a vyrážím. Příjemným zážitkem pro mě byla samotná jízda a jízdní vlastnosti.

Fat Boba 2014 pohání výkonný a hodně zábavný vzduchem chlazený motor Twin Cam 103 se zdvihovým objemem 1690 cm3 s maximálním točivým momentem 132 Nm již nad hranicí 3000 otáček a se šestirychlostní převodovkou Cruise Drive.

Kde zůstalo těch 305 kg? Fat Bob se chová naprosto příkladně a jeho stabilitu by mu mohla závidět spousta jiných motorek. Navzdory hodně vepředu a na první pohled nízko nad zemí položeným stupačkám se ho nebojím naklonit. A on poslouchá, nezlobí, neškrtá o zem.

Jako by to ani skutečně nebyl ten „obrovský americký sen Harley“… Nejsou tu žádné zbytečné ozdůbky, s chromem se to nepřehánělo, perfektní lak a nic tzv. „na odiv“. Přesto (a nebo právě proto?) vzbuzuje zaslouženou pozornost. Téměř při každém zastavení se někdo přitočil , aby si Fat Boba prohlédl. A jak jsem očekával, většinou chvála – od vzhledu až po „bublající doprovod“ běžícího motoru. Osobně by mi ale nevadilo, kdyby byl motor slyšet i víc. Trošku mě v této souvislosti překvapil svou otázkou i jeden pán: „A to je originál Harley?“ Svatá prostoto.

Ale vraťme se k jízdě. Tak do 100 km/h je jízda skvělým prožitkem. Každým dalším kilometrem navíc sílí vítr a získával jsem pocit, že bude ještě větší a ještě větší až z mašiny nakonec odletím. Prostě při vysokých rychlostech je vítr nepříjemným doplňkem. Ovšem, kdo by chtěl na Harley lámat rychlostní rekordy? Na to tu jsou jiné stroje…

Při pohledu na (z roviny řidiče) velice pohodlné sedlo jsem byl rád, že sedím za řídítky. Nezkusil jsem si to, ale domnívám se, že jízda vzadu je řešením na kratší vzdálenosti. Osobně bych jako spolujezdec na zadním „psotu“ Fat Boba několik hodin cesty trávit nechtěl.

A co dodat? Fat Bob je silný, imageově dotažený a skutečně dobře fungující společník. Nejde mu jen o dojem ze značky jako některým modelům od konkurenčních výrobců, ale někdy i z vlastní stáje. Jde mu o spokojenost majitele, klid a pohodu, požitek z jízdy. Vše ostatní je nezásadní.

Hledáte něco co vám budou ostatní závidět? Láká vás vzhled opravdového chlapa z amerických filmů? Jděte do kina. Pokud ale chcete spolehlivou motorku s americkým bublajícím big twinem, trochou moderního designu ve stylu drsňáků a přitom máte už dost naleštěných chromovaných strojů, pak volte Fat Boba. Myslím, že tahle volba se vyplatí.