Po vydařené třetí etapě, kde si Lukáš Kvapil spravil chuť a přijel s úsměvem na tváři, přišlo dnes spíše zklamání. V první polovině téměř 500 km dlouhé rychlostní zkoušky se Lukášovi jelo dobře, pak ale přišlo tankování a po něm dvě chyby, které jej stály hodně sil a také několik pozic dnešního hodnocení. Čtvrtou etapu tak zakončil na 37. místě a v průběžném pořadí si o příčku pohoršil – nyní je na 33. pozici.
“ Prvních 250 km se mi jelo naprosto parádně, protože jsme po včerejší etapě vyladili podvozek. Jely se tam dlouhé pisty, kde jsem místy jel i 160-170 km/h a byl jsem fakt hodně spokojenej a opravdu jsem závodil. Ale pak přišlo tankování, po kterém se vše obrátilo v neuvěřitelné trápení.
Nejdřív jsem zakufroval. Dneska to byly obrovské rozlehlé pláně a dost těžko se tu orientuje. Vše mi sedělo, jen azimut jsem měl trochu jiný a doufal, že se to srovná, ale nesrovnalo. To jsem si zajel asi 30 km, ale co bylo horší, nějak mi přestával fungovat podvozek. Po 100 km jsem si říkal, že to nějak netlumí, po 150 km se mi motorka neustále bořila čumákem do země a zadek mi lítal ze strany na stranu. Pořád jsem přemýšlel, kde se stala chyba, zda mi neodešly tlumiče nebo co se to prostě děje?! Když na mě nakonec zablikalo hladové oko zadních nádrží, uvědomil jsem si, že jsem si po tankování zapomněl přepnout nádrže na předky. Takže jsem si celou cestu od tankování odlehčoval místo předku zadek a po vyjetí paliva ze zadních nádrží se motorka stala téměř neovladatelnou a podvozek nefungoval, protože všechnu váhu měla na předku. A to v dnešní etapě bylo i dobrých 15 km dun. Po 200 km jsem myslel, že mi upadnou ruce, ale do cíle jsem nakonec dojel. Vyčerpanej, zklamanej, ale dojel. Trochu mi ale zvedlo náladu, že se mi dneska podařilo udržet za zády kamiony 300 km.
