„Dneska se mi od začátku jelo parádně a také jsem velmi záhy předjel asi sedm nebo osm jezdců a opět jsem si řekl, že to je v pr… A pak přišly zase ty dlouhý vypalováky, ale fakt dlouhý, třeba třicet kilometrů, a to jsem se musel krotit, abych to neutavil a musel jsem na nich držet přesně ty kurzy. No a samozřejmě jsem zase dvakrát nebo třikrát zabloudil. Ale ne sám. Jedu si, najedou koukám a Optimus. Říkám si: „Optimus, ten nezabloudí…“ A najednou vidím, jak se Optimus otáčí…“ Ale dneska to byla opravdu rallye. Bylo to dlouhý, ale uteklo to rychle, protože v tom teple se mi prostě jede líp. A jsem v pohodě i na zítřek, kdy se jede dalších 400 km a na to se hrozně těším.“
„Mám vlastně ještě jednu pěknou historku z konce etapy. Jeli jsme po takové podobné planině, jako máme dneska postavený bivak. Krásně mi seděly azimuty i záchytné body, všechno super a takhle mi to vycházelo asi deset kilometrů. A po nich jsem ale začal trochu váhat, protože jsem neviděl žádné stopy a začal jsem mít strach, zda nejedu špatně. A začal jsem už i trochu panikařit a v ten moment mi za zády zatroubil kamion a kolem se prohnala Tatra Tomáše Tomečka. V ten moment se mi ohromně ulevilo. Bylo mi jasné, že když jede Tomeček, tak jedu správně a po chvíli mi opravdu pípla i navigace. To mi hodně dodalo sebevědomí v navigaci a pokračoval jsem v pohodě až do cíle,“ říká Lukáš Kvapil.